Žila byla kdysi matka, která měla dcery, vlastní Holenu a nevlastní Marušku. Holenu měla ráda, ale na Marušce hledala každou chybičku a nechala ji dělat ty nehorší práce v domácnosti. Jenže Holena byla tlustá a pihatá a Maruška štíhloučká a bílá jak sníh.
A jak to v pohádkách bývá, ošklivá Holena se nemohla uchytit, žádný kluk ji nechtěla pička ji tak někdy svrběla, že na posteli skučela jak Viktora u splavu. TO za Maruškou se každý kluk otočil, a tak nebylo divu, že brousili kolem chalupy někdy i ve skupinách. A Maruška? Občas nějakému hochovi otevřela okénko a pustila ho do své postýlky.
Čas ubíhal a biologické hodiny neustále tikaly a matka začala větřit, že musí myslet na potomky, resp. na manžela své Holeny. A jednou dostala vnuknutí, ale začněme od počátku.
Byla hluboká zimní noc a Maruška měla zase jednou svého Pepíka v posteli. Už měli za sebou líbání, něžné svlékání, vzájemný orálek a tak jen byli v tom nejlepším, Maruška na čtyřech, prdelku nahoru a penis hluboko v kundičce. Oba si to pěkně užívali a nehleděli na to, že by je někdo mohl slyšet, ale stalo se. Matka šla po chodbě a zaslechla vzdychání a hekání, až si myslela, že někdo Marušce ubližuje. Otevřela dveř a spatřila obraz, jaký nečekala. Maruška šukala, až se hory zelenaly.
„Proboha, co je tohle?“ zvolala zoufale.
„To jste ještě neviděla nikoho souložit?“ odpověděla Maruška. Ale to již bylo po průniku, Pepík se z leknutí a ve strachu postavil vedle psotele a mokré péro mu stálo jako svíčka.
„To se nestydíte? Co máme dělat?“ vzmohla se matka na tohle nejasné vyjádření. Ale pak jí to napadlo…
„Zasloužili byste si oba na prdel, ale já vám odpustím s jednou podmínkou, souhlasíte?“ vypadlo z ní.
„A s jakou podmínkou?“ zeptala se nešťastná Maruška, protože dobře věděla, jak macecha dokáže být zlá a proradná.
„Ty Maruško, najdeš pro Holenu ženicha, a bude krásný, silný a vzmužilý a já si tu nechám toho mládence ve službě, aby mi nestála práce a on mne mohl každý večer obšťastňovat, tak jako tebe teď. A nechci slyšet protesty! Tak jestli chceš tady toho zpátky, tak sebou hoď!“ A bylo rozhodnuto, Maruška byla vyhnaná do zimy a Pepík zůstal na statku.
…
Byla noc, vítr foukal a Maruška se potácí lesem. jde a jde a najednou uvidí plápolavou zář, že by oheň? Ano, je to oheň a kolem sedí dvanáct statných mužů. Maruška kouká jako opařená – to jsou přece měsíčci! Přistoupí k ohni, aby ji muži viděli a vzpomněla si na pohádku:
„Dobří lidé, nechte mě ohřát se u vatry, zimou se třesu.“
Měsíčci na ní koukají, až jeden s holí praví:
„Pročpak jsi přišla, děvče, a co tu hledáš?“
„Jdu hledat pro svou sestru ženicha, který musí být krásný, silný a vzmužilý,“ odpověděla Maruška.
„A jak to chceš zjistit, chceš si vybrat někoho z nás?“ zeptal se onen muž.
„Ach, to nevím, ale macecha mi to přikázala, strýčkové, povězte mně, jak ho najdu?“
Tu se zvedl jako první muž jako Leden, ten po pravici Marušky:
„Já jsem první na řadě, pojď ke mně a můžeš si mne prověřit, zda jsem dost vzmužilý,“ řekl a vzal Marušku za ruku. Nebránila se, i když jinak byla k cizím lidem stydlivá. Muž ji pohladil po tváři, po ramínkách, a začal ji pozvolna svlékat. V teple a praskání ohně to bylo příjemné. A najednou tu stála nahá a v ruce drží penis.
„Zkus, jak je mužný!“ zavelel onen muž a stlačil Marušce hlavu do úrovně svého pyje. Ta ho vzala do ruky a vsunula mezi rty. Muž se začal pohybovat v bocích dopředu a dozadu a jeho penis se do Martušky zasouval a vysouval. Rukama ještě po něm jezdila, že za chvilku jí do úst vystřelila dávka semene.
Leave a Reply