Rozvedl jsem se tak rychle, že jsem vyšel před soudní budovu a nevěděl, co bude dál. Manželku již čekal nějaký chlapík s autem, tak si ten rozvod toužebně přála. Já na takové auto nemám, ale myslím, že on brzo pozná, že asi šlápl vedle, až skončí jak citron taky tady na schodech. Já jsem zůstal tedy sám, ale přeci jen ne bez šance žít dál. Zůstal mi malý byt i malé auto, vcelku dobré skóre z toho, co jsem do manželství vložil. Tak jsem si řekl že s novým životem naložím nově, a pustil jsme se do přestavby bytu, alespoň něco změnit na svém novém životě, co dokážu sám.
Jak šel čas, uvědomil si, že jsem vlastně tak půl roku nesouložil, manželka mi sex tak otrávila, že jsem ani neměl chuť. Ale najednou jsem si uvědomil, kolik se kolem pohybuje krásných žen, nelze myslet jen na to špatné, že to chce jít dál. A tak jsem se začal koukat kolem sebe. A přišlo to jak povodeň do krajiny.
Bylo navečer a já jedu z domů, prázdná silnice a najednou ruka v cesta – a mává, abych zastavil. Šlapu na brzdu a stavím.
„Do Kolova?“
„Jo, jedu, sednete si,“ odpovídám stručně. Na mne přes okénko kouká zvenčí pěkná ženská, krátké vlasy, ale jinak sympaťačka. Otevřela dveře a sedla si. Najednou jsem si uvědomil, že jsem dlouhou dobu neměl vedle sebe takhle blízko takhle pěknou ženu. Srdce mi skočilo do krku, ale přeci jen jsem nechtěl vypadat jako blbeček a pomohl jsem ji s bezpečnostním pásem. Usmála se na mne, šlápl jsem na plyn a jelo se.
Cesta ubíhala rychle, i rozhovor. Že prý má čas a jen tak jezdí po kraji. A v tom to přišlo, jako kdybych to nebyl ani já, povídám:
„Mohu vás pozvat k sobě na kafe?“
„A máte sbírku motýlů?“
„Ne, ale určitě se něco najde, co vás potěší“, odpovídám na vtipnou otázku. A stalo se, stojíme před domem, vystupujeme, jdeme k výtahu a jedeme ke mně. Dodnes slyším každé slovo, vidím každý její pohyb, nechci čtenáře unavovat, ale najednou jsem ji měl hlavou v klínu a rozepnutý poklopec. Rukou mi přejíždí postavené péro, oči se mi tmějí.
„Půjdeme se vykoupat?“ slyším její otázku.
Leave a Reply